Tak už se v tom "koronašílenství" motáme čtvrt roku. A tak se není co divit, že už se nám rýsují některé záležitosti poměrně v jasných barvách. Tou největší je duel, který se odehrává mezi dvěma významnými prvky našeho bytí. Těmi hráči, co de facto a logicky stojí proti sobě v ringu, jsou ŽIVOT a EKONOMIKA. Alespoň tak je to chápáno a utvrzují to věty našich politiků typu: „Teď jde o život, ostatní budeme řešit pak.“ Zní to hezky a v počátcích problému je to asi i to nejlepší, jak zauvažovat. Ten skrytý háček je v tom slově „počátek“ aneb, kdy počátek končí?

Je léto a dovolené jsou v plném proudu, Evropou táhnou plechové kolony na jih, nebe nad Karibikem či Indickým oceánem zažívá sakra hustý provoz. Prostě období, na které se většina z nás těší celý rok.

Takže vše sbalit, mít zabukováno a hurá vstříc letním radovánkám. Dorazíte na místo, trochu se rozhlédnete a….bum….zaměstnavatel vás ODVOLÁVÁ Z DOVOLENÉ! Asi nikdo nechce tuto situaci zažít, a tak logicky první otázka, kterou si člověk v takové chvíli položí: „Může?“

Minulý díl jsme skončili popsáním charakteru daru. Dnes se zastavíme u dalších rysů, a to formy a účelu daru. Obě mají zásadní vliv na dobu před smrtí zůstavitele, za níž lze započtení darů do dědictví provést.

V prvém díle našeho seriálu o „vyrovnávání dědictví“ jsme uvedli šest základních skutečností, které zásadně ovlivňují započtení darů, které učinil zůstavitel za života vůči preferovanému dědici. V dnešním díle se podívejme na prvé tři.

Už to tak holt často je, že… pocit nespravedlnosti dolehne na mnohé z nás. Velmi často se tak děje v okamžicích, kdy v rodině nastala zásadní změna – úmrtí. Jeho následkem totiž nastává dědění. Ano, ačkoliv si to většinou laici neuvědomují, dědictví se nabývá již okamžikem úmrtí zůstavitele. Dědické řízení pak již jen stanoví, kdo je dědicem a jaké jsou dědické podíly. A právě v dědickém řízení mnohdy vyplouvají na povrch křivdy. Jsou obvykle spojené s výší toho, kdo co zdědí v kontextu k předchozímu životu. Co tím míníme?

Už je to tak. Ačkoliv manželé jsou si vzájemně jedněmi z nejbližších lidí, právo manžela(ku) na rozdíl od potomků neřadí mezi tzv. nepominutelné dědice. Ve svém důsledku to znamená, že zůstavitel může pro případ své smrti učinit takové pořízení o celém svém majetku, že pozůstalý životní partner nebude vůbec dědicem, prostě tím, že mu nic neodkáže..