MILÁČKOVÉ A STARÉ KŘIVDY I.
06.05.2019 08:48
Už to tak holt často je, že… pocit nespravedlnosti dolehne na mnohé z nás. Velmi často se tak děje v okamžicích, kdy v rodině nastala zásadní změna – úmrtí. Jeho následkem totiž nastává dědění. Ano, ačkoliv si to většinou laici neuvědomují, dědictví se nabývá již okamžikem úmrtí zůstavitele. Dědické řízení pak již jen stanoví, kdo je dědicem a jaké jsou dědické podíly. A právě v dědickém řízení mnohdy vyplouvají na povrch křivdy. Jsou obvykle spojené s výší toho, kdo co zdědí v kontextu k předchozímu životu. Co tím míníme?
Už to tak holt často je, že…některý z dědiců je zůstavitelem za jeho života preferován. Obvykle se to děje formou darů, finanční pomoci apod. V případě dědictví pak upozaděný dědic mnohdy zažívá pocity křivdy a nespravedlnosti. Musí takový upozaděný pozic tuto hořkou pilulku spolknout, smířit se s daným stavem a jít dál? Morálně a s ohledem na dopad do budoucích zejména rodinných vztahů tu odpověď řešit nebudeme. Právně však je odpověď lakonická – nemusí.
Upozaděný dědic má k dispozici § 1660 a násl. Občanského zákoníku, které upravují institut započtení darů obdržených dědicem za života, proti jeho dědickému podílu. Celá problematika není nijak jednoduchá, a proto uvedeme jenom údaje nutné pro základní orientaci. Konkrétní možnosti rozsahu započtení proti dědickému podílu modifikují tyto skutečnosti:
postavení dědice (pominutelný či nepominutelný)
čas, který uplynul od darování do smrti zůstavitele (méně jak 3 roky, více jak 3 roky)
charakter daru (běžný dar či nikoliv)
forma daru (věcný či peněžní)
účel daru (pro co byl dar poskytnut)
vůle zůstavitele k započtení (rozhodl ve své vůli o provedení započtení či nikoliv)
Stručně lze konstatovat, že započtení darů učiněných za života zůstavitele je nejčastějším způsobem a de facto jediným právním způsobem, jak lze křivdy v majetkovém podělení dědiců alespoň částečně napravit. Jak konkrétně, to se dovíte v dalším díle.
ZPĚT NA SEZNAM ČLÁNKŮ
Upozaděný dědic má k dispozici § 1660 a násl. Občanského zákoníku, které upravují institut započtení darů obdržených dědicem za života, proti jeho dědickému podílu. Celá problematika není nijak jednoduchá, a proto uvedeme jenom údaje nutné pro základní orientaci. Konkrétní možnosti rozsahu započtení proti dědickému podílu modifikují tyto skutečnosti:
postavení dědice (pominutelný či nepominutelný)
čas, který uplynul od darování do smrti zůstavitele (méně jak 3 roky, více jak 3 roky)
charakter daru (běžný dar či nikoliv)
forma daru (věcný či peněžní)
účel daru (pro co byl dar poskytnut)
vůle zůstavitele k započtení (rozhodl ve své vůli o provedení započtení či nikoliv)
Stručně lze konstatovat, že započtení darů učiněných za života zůstavitele je nejčastějším způsobem a de facto jediným právním způsobem, jak lze křivdy v majetkovém podělení dědiců alespoň částečně napravit. Jak konkrétně, to se dovíte v dalším díle.