MANŽEL JE POMINUTELNÝ DĚDIC...
15.03.2019 09:20
Už je to tak. Ačkoliv manželé jsou si vzájemně jedněmi z nejbližších lidí, právo manžela(ku) na rozdíl od potomků neřadí mezi tzv. nepominutelné dědice. Ve svém důsledku to znamená, že zůstavitel může pro případ své smrti učinit takové pořízení o celém svém majetku, že pozůstalý životní partner nebude vůbec dědicem, prostě tím, že mu nic neodkáže..
Taková životní situace je logicky velmi stresující nejen v okamžiku, kdy nastane, ale mnohdy i po řadu let společného života.
Občanský zákoník ale má v tomto směru velmi účinné řešení, jak takové situaci předejít. Tímto účinným nástrojem je DĚDICKÁ SMLOUVA.
Dědická smlouva je právním důvodem dědění. Zůstavitel touto smlouvou povolává druhou smluvní stranu (v našem případě druhého manžela) za dědice. Ta se stává tzv. SMLUVNÍM DĚDICEM. Dědická smlouva může být uzavřena pouze ve formě notářského zápisu a pouze při osobní účasti obou stran u notáře (tedy nikoliv zástupcem).
Zůstavitel může dědickou smlouvou pořídit jak o jednotlivé věci (např. obraze), tak i o takřka celém majetku. „Takřka“ proto, protože zákonodárce stanoví omezení. Tím omezením je, že dědickou smlouvou lze pořídit maximálně o třech čtvrtinách majetku.
Uzavřením dědické smlouvy vzniká smluvnímu dědici právo být dědicem zůstavitele v případě jeho smrti ve vztahu k majetku uvedeném ve smlouvě. Strany mohou v dědické smlouvě sjednat, zda je toto právo dále převoditelné na jiné osoby (např. na děti manželky z prvého manželství). Pokud takové ujednání neučiní, zákon vychází z toho, že toto právo je nepřevoditelné.
A v čem tedy, že tkví ona síla jistoty oproti závěti?
V tom, že každá smlouva je úkonem dvoustranným, tedy i dědická smlouva. A pro případnou změnu dvoustranných úkonů je třeba souhlasu obou smluvních stran. Zatímco závěť může zůstavitel kdykoliv pouze ze své vůle změnit, u dědické dohody to možné není a jednou sjednaný stav jednostranně změnit nelze.
A je zde i další „ochranný prvek“. Po uzavření dědické smlouvy může sice zůstavitel nadále libovolně disponovat se svým majetkem. Avšak smluvní dědic se může dovolat neúčinnosti zůstavitelova pořízení pro případ smrti (např. závěti) nebo darovací smlouvy, které jsou neslučitelné s již uzavřenou dědickou smlouvou. Jinými slovy – smluvní dědic se může úspěšně domáhat toho, aby dispozice majetkem, které by způsobily, že majetek určený v dědické smlouvě již nebude v okamžiku smrti zůstavitele jeho majetkem (např. proto, že jej daroval), jsou neplatné.
ZPĚT NA SEZNAM ČLÁNKŮ
Občanský zákoník ale má v tomto směru velmi účinné řešení, jak takové situaci předejít. Tímto účinným nástrojem je DĚDICKÁ SMLOUVA.
Dědická smlouva je právním důvodem dědění. Zůstavitel touto smlouvou povolává druhou smluvní stranu (v našem případě druhého manžela) za dědice. Ta se stává tzv. SMLUVNÍM DĚDICEM. Dědická smlouva může být uzavřena pouze ve formě notářského zápisu a pouze při osobní účasti obou stran u notáře (tedy nikoliv zástupcem).
Zůstavitel může dědickou smlouvou pořídit jak o jednotlivé věci (např. obraze), tak i o takřka celém majetku. „Takřka“ proto, protože zákonodárce stanoví omezení. Tím omezením je, že dědickou smlouvou lze pořídit maximálně o třech čtvrtinách majetku.
Uzavřením dědické smlouvy vzniká smluvnímu dědici právo být dědicem zůstavitele v případě jeho smrti ve vztahu k majetku uvedeném ve smlouvě. Strany mohou v dědické smlouvě sjednat, zda je toto právo dále převoditelné na jiné osoby (např. na děti manželky z prvého manželství). Pokud takové ujednání neučiní, zákon vychází z toho, že toto právo je nepřevoditelné.
A v čem tedy, že tkví ona síla jistoty oproti závěti?
V tom, že každá smlouva je úkonem dvoustranným, tedy i dědická smlouva. A pro případnou změnu dvoustranných úkonů je třeba souhlasu obou smluvních stran. Zatímco závěť může zůstavitel kdykoliv pouze ze své vůle změnit, u dědické dohody to možné není a jednou sjednaný stav jednostranně změnit nelze.
A je zde i další „ochranný prvek“. Po uzavření dědické smlouvy může sice zůstavitel nadále libovolně disponovat se svým majetkem. Avšak smluvní dědic se může dovolat neúčinnosti zůstavitelova pořízení pro případ smrti (např. závěti) nebo darovací smlouvy, které jsou neslučitelné s již uzavřenou dědickou smlouvou. Jinými slovy – smluvní dědic se může úspěšně domáhat toho, aby dispozice majetkem, které by způsobily, že majetek určený v dědické smlouvě již nebude v okamžiku smrti zůstavitele jeho majetkem (např. proto, že jej daroval), jsou neplatné.