MILÁČKOVÉ A STARÉ KŘIVDY II.
06.05.2019 08:56
V prvém díle našeho seriálu o „vyrovnávání dědictví“ jsme uvedli šest základních skutečností, které zásadně ovlivňují započtení darů, které učinil zůstavitel za života vůči preferovanému dědici. V dnešním díle se podívejme na prvé tři.
1) Postavení dědice
Otázka postavení dědice je určující pro to, u kterých dědiců lze započtení daru (odborně tzv. kolaci) provést. Kolace se vždy týká nepominutelných dědiců, tedy jakýchkoliv potomků zůstavitele (děti, vnuci, pravnuci atd.). Naopak pominutelných dědiců se tato situace může týkat pouze, když se stanou dědici ze zákona či takové jednání zůstavitel stanovil.
V rámci této otázky je dále třeba si uvědomit, proti komu lze požadavek započtení darů do dědického podílu vznést. Principiálně proti jinému dědici, tedy nikoliv proti osobám, které obdržely byť i významné a hodnotné dary od zůstavitele za jeho života.
2) Čas, který uplynul od darování do smrti zůstavitele
Jedním ze základních funkcí práva ve společnosti, je nastolování právní jistoty. Mezi hlavní nástroje, které má právo pro plnění této funkce k dispozici, patří lhůty. Pro právní stabilitu vztahů ve společnosti je totiž nezbytné, aby situace dříve či později byla postavena najisto. A navíc, jak říkali již naši předci, „nic netrvá věčně ani láska k jedné slečně“ či „všeho do času, jen Pánbůh na věky“, jak kdo chce podle svého naturelu.
V otázce kolace jsou pro určení doby, po kterou může být vznesen nárok na započtení darů do dědického podílu omezen třemi skutečnostmi: lhůtou, charakterem daru a vůlí zůstavitele, který může tuto lhůtu modifikovat. Podle § 1660, odst. 2 OZ totiž obecná lhůta činí 3 roky, je možné tedy započíst to, co nepominutelný dědic od zůstavitele bezplatně obdržel v posledních třech letech před smrtí zůstavitele. Zároveň však tento paragraf předjímá i lhůtu delší, a to v případě, že zůstavitel přikáže, aby se započtení provedlo za dobu delší. Potom bude započtení prováděno za lhůtu, kterou zůstavitel stanovil. Další výjimka je dána i charakterem daru. Ta vyplývá z ustanovení § 1661 odst. 1 OZ, který praví: „Na povinný díl potomka se započte to, co mu zůstavitel dal za svého života na úlevu v nákladech spojených se založením samostatné domácnosti, se založením manželského či obdobného soužití nebo s nástupem povolání či se započetím podnikání; na povinný díl se započte i to, co zůstavitel použil na úhradu dluhů zletilého potomka. Stalo-li se tak dříve než v posledních třech letech před zůstavitelovou smrtí, provede se započtení, pokud zůstavitel neprojeví opačnou vůli.“ Tedy lhůta je zde a priori delší než 3 roky, ale je dáno vůli zůstavitele, naopak zákonnou lhůtu zkrátit pouze na 3 roky.
3) Charakter daru
Co míníme charakterem daru a proč jej určovat? Neboť ne každý dar lze na dědický podíl započíst. Zákon totiž výslovně stanoví, že se při započtení nepřihlíží k obvyklým darováním. Zákon přesnou definici obvyklého darování neobsahuje, uvádí jako příklad zejména dárky k vánocům, narozeninám apod. Samozřejmě je možné namítnout, že i k těmto příležitostem jsou mnohdy poskytovány velmi hodnotné dary a proto je třeba situaci vždy konkrétně zvážit nejen s ohledem na hodnotu či typ samotného daru, ale i s ohledem na celkové majetkové poměry zůstavitele, obvyklou hodnotu jím poskytovaných darů atd.
ZPĚT NA SEZNAM ČLÁNKŮ
Otázka postavení dědice je určující pro to, u kterých dědiců lze započtení daru (odborně tzv. kolaci) provést. Kolace se vždy týká nepominutelných dědiců, tedy jakýchkoliv potomků zůstavitele (děti, vnuci, pravnuci atd.). Naopak pominutelných dědiců se tato situace může týkat pouze, když se stanou dědici ze zákona či takové jednání zůstavitel stanovil.
V rámci této otázky je dále třeba si uvědomit, proti komu lze požadavek započtení darů do dědického podílu vznést. Principiálně proti jinému dědici, tedy nikoliv proti osobám, které obdržely byť i významné a hodnotné dary od zůstavitele za jeho života.
2) Čas, který uplynul od darování do smrti zůstavitele
Jedním ze základních funkcí práva ve společnosti, je nastolování právní jistoty. Mezi hlavní nástroje, které má právo pro plnění této funkce k dispozici, patří lhůty. Pro právní stabilitu vztahů ve společnosti je totiž nezbytné, aby situace dříve či později byla postavena najisto. A navíc, jak říkali již naši předci, „nic netrvá věčně ani láska k jedné slečně“ či „všeho do času, jen Pánbůh na věky“, jak kdo chce podle svého naturelu.
V otázce kolace jsou pro určení doby, po kterou může být vznesen nárok na započtení darů do dědického podílu omezen třemi skutečnostmi: lhůtou, charakterem daru a vůlí zůstavitele, který může tuto lhůtu modifikovat. Podle § 1660, odst. 2 OZ totiž obecná lhůta činí 3 roky, je možné tedy započíst to, co nepominutelný dědic od zůstavitele bezplatně obdržel v posledních třech letech před smrtí zůstavitele. Zároveň však tento paragraf předjímá i lhůtu delší, a to v případě, že zůstavitel přikáže, aby se započtení provedlo za dobu delší. Potom bude započtení prováděno za lhůtu, kterou zůstavitel stanovil. Další výjimka je dána i charakterem daru. Ta vyplývá z ustanovení § 1661 odst. 1 OZ, který praví: „Na povinný díl potomka se započte to, co mu zůstavitel dal za svého života na úlevu v nákladech spojených se založením samostatné domácnosti, se založením manželského či obdobného soužití nebo s nástupem povolání či se započetím podnikání; na povinný díl se započte i to, co zůstavitel použil na úhradu dluhů zletilého potomka. Stalo-li se tak dříve než v posledních třech letech před zůstavitelovou smrtí, provede se započtení, pokud zůstavitel neprojeví opačnou vůli.“ Tedy lhůta je zde a priori delší než 3 roky, ale je dáno vůli zůstavitele, naopak zákonnou lhůtu zkrátit pouze na 3 roky.
3) Charakter daru
Co míníme charakterem daru a proč jej určovat? Neboť ne každý dar lze na dědický podíl započíst. Zákon totiž výslovně stanoví, že se při započtení nepřihlíží k obvyklým darováním. Zákon přesnou definici obvyklého darování neobsahuje, uvádí jako příklad zejména dárky k vánocům, narozeninám apod. Samozřejmě je možné namítnout, že i k těmto příležitostem jsou mnohdy poskytovány velmi hodnotné dary a proto je třeba situaci vždy konkrétně zvážit nejen s ohledem na hodnotu či typ samotného daru, ale i s ohledem na celkové majetkové poměry zůstavitele, obvyklou hodnotu jím poskytovaných darů atd.