KDY SE ZEPTAT TOHO HLAVNÍHO
04.02.2019 15:52
Jedním nikoliv mimořádným důsledkem neshod rodičů (obvykle těch rozvedených) je, že se nejsou schopni shodnout na tom, co je v nejlepším zájmu jejich dětí. Mnohdy jde o poziční válku, kdy jde oběma dospělým o to ukázat tomu druhému, kdo má navrch a kdo to komu „natře“. Z tohoto na první pohled neřešitelného klinče přitom vede možná avšak často opomíjená cesta. A to obrátit se přímo na ty, o jejichž zájmy jde, na nezletilé děti.
„No jo“, řeknou mnozí a vznesou dva nejčastější argumenty proti použití tohoto řešení. Tedy, že děti jsou ještě malé a nechápou, o co jde a dále, že děti se přeci nemají tahat k soudu. Jak to ale opravdu podle práva je?
Právní úprava dotýkající se práva dítěte být ve své věci slyšeno resp. právo na zjištění jeho názoru vyplývá z čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, jenž praví, že dítě, které je schopno formulovat své vlastní názory, má právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se je dotýkají, přičemž se názoru dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni. Odst. 2 téhož článku pak uvádí, že za tímto účelem se dítěti poskytuje možnost, aby bylo vyslechnuto v každém soudním řízení, které se ho dotýká, a to buď přímo u soudu, nebo jinou vhodnou formou. Na toto ustanovení mezinárodní úmluvy pak navazuje § 867 NOZ ve kterém se uvádí, že soud poskytne dítěti před rozhodnutím, které se dotýká zájmů dítěte, potřebné informace, aby si mohlo vytvořit vlastní názor a tento sdělit.
Často kladenou otázkou pak je, jak staré dítě je pokládáno za dítě, na něž lze tato ustanovení aplikovat. Zde je třeba vyjít rovněž z ustanovení § 867 NOZ, dle kterého se má za to, že dítě starší 12ti let je schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit. Jak je to však u dětí mladších? Ústavní soud opakovaně zastal názor, že 6ti leté dítě je nepochybně schopné vyjádřit se např. k tomu, zda chce chodit do školy či nikoliv resp. do jaké (spor o to do jaké školy dítě po mateřské škole nastoupí je jedním z velmi častých sporů mezi nesmiřitelnými rodiči), zda se mu ve škole líbí, jaké má kde kamarády, zda by mu změna školy vadila atd. U těchto dětí, tak musí soud zjišťovat individuální schopnosti a situaci dítěte a podle výsledků zjištění postupovat.
SLEDUJTE NÁS, SLEDUJTE PRÁVNÍ POHOTOVOST a budete vždy v obraze!
ZPĚT NA SEZNAM ČLÁNKŮ
Právní úprava dotýkající se práva dítěte být ve své věci slyšeno resp. právo na zjištění jeho názoru vyplývá z čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, jenž praví, že dítě, které je schopno formulovat své vlastní názory, má právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se je dotýkají, přičemž se názoru dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni. Odst. 2 téhož článku pak uvádí, že za tímto účelem se dítěti poskytuje možnost, aby bylo vyslechnuto v každém soudním řízení, které se ho dotýká, a to buď přímo u soudu, nebo jinou vhodnou formou. Na toto ustanovení mezinárodní úmluvy pak navazuje § 867 NOZ ve kterém se uvádí, že soud poskytne dítěti před rozhodnutím, které se dotýká zájmů dítěte, potřebné informace, aby si mohlo vytvořit vlastní názor a tento sdělit.
Často kladenou otázkou pak je, jak staré dítě je pokládáno za dítě, na něž lze tato ustanovení aplikovat. Zde je třeba vyjít rovněž z ustanovení § 867 NOZ, dle kterého se má za to, že dítě starší 12ti let je schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit. Jak je to však u dětí mladších? Ústavní soud opakovaně zastal názor, že 6ti leté dítě je nepochybně schopné vyjádřit se např. k tomu, zda chce chodit do školy či nikoliv resp. do jaké (spor o to do jaké školy dítě po mateřské škole nastoupí je jedním z velmi častých sporů mezi nesmiřitelnými rodiči), zda se mu ve škole líbí, jaké má kde kamarády, zda by mu změna školy vadila atd. U těchto dětí, tak musí soud zjišťovat individuální schopnosti a situaci dítěte a podle výsledků zjištění postupovat.
SLEDUJTE NÁS, SLEDUJTE PRÁVNÍ POHOTOVOST a budete vždy v obraze!