CO VÁM MÁ A NEMÁ ŘÍCI ADVOKÁT?
04.02.2019 15:44
Advokacie je velmi specifické povolání, a to ať se to vezme z kterékoliv strany. Je to povolání veskrze zatěžující negativní energií. Lidé chodí k advokátovi s problémy nikoliv radostmi. Je to povolání do jisté míry intimizující, klient řeší problémy, které jsou velmi často vnitřního rodinného rázu, ale i v podnikání mnohdy musí nahlížet firmám „pod sukně“, aby bylo možné účinně pomoci atd.
Je to povolání, kde je nezbytné stavět na důvěře. A právě tady se dostáváme k momentu, který když nastane, vyvolává bolestné a v konci bohužel až soudní stavy. Tím momentem je stav, kdy se věci zamotají a klient nabude dojmu, že za neúspěch či jinou negativní situaci způsobil advokát tím, že „mu TO neřekl“. Tím TO je myšlena nějaká informace, kterou kdyby klient měl, rozhodl by se jednat jinak.
Uvedený stav zákon předpokládá i řeší, i když dlužno podotknout, že formou víceméně obecnou. Avšak tato obecnost je směrována ve prospěch klienta. Vše pramení z toho, co zákon nazývá poučovací povinnost. Tak tedy:
Poučovací povinnost, ač není v zákoně výslovně definována, je samotnou podstatou výkonu advokacie. To předpokládá iniciativní a samostatný přístup advokáta, poskytnutí potřebných informací klientovi, vysvětlení řešené problematiky, předestření možných variant postupu, vyhodnocení jejich výhod i rizik a vyžádání si pokynů (informovaného souhlasu) klienta v případě, že je to potřebné.
Podle ust. § 24 odst. 1 věta první zákona o advokacii advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie, ledaže újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na nich požadovat. Jde přitom o odpovědnost bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění všech tří předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Tato koncepce vyjadřuje zvýšené nároky, jež jsou kladeny na advokáty jako odborníky vykonávající specializovanou činnost. Advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta, využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (ust. § 16 odst. 1 a 2 zákona o advokacii).
Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že je především v zájmu klienta, aby bylo dosaženo úspěchu a tedy klient sám by měl být tím, kdo advokátovi sám iniciativně poskytuje maximum informací, průběžně ho informuje o změnách a novinkách. Vždyť od svého lékaře také neočekáváte, že vám každé ráno zavolá a bude se vás ptát, zda vás nebolí v krku, neuklouzli jste včera a nezranili si kotník apod., ale vy sami za lékařem jdete a o vzniklém problému ho informujete.
ZPĚT NA SEZNAM ČLÁNKŮ
Uvedený stav zákon předpokládá i řeší, i když dlužno podotknout, že formou víceméně obecnou. Avšak tato obecnost je směrována ve prospěch klienta. Vše pramení z toho, co zákon nazývá poučovací povinnost. Tak tedy:
Poučovací povinnost, ač není v zákoně výslovně definována, je samotnou podstatou výkonu advokacie. To předpokládá iniciativní a samostatný přístup advokáta, poskytnutí potřebných informací klientovi, vysvětlení řešené problematiky, předestření možných variant postupu, vyhodnocení jejich výhod i rizik a vyžádání si pokynů (informovaného souhlasu) klienta v případě, že je to potřebné.
Podle ust. § 24 odst. 1 věta první zákona o advokacii advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie, ledaže újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na nich požadovat. Jde přitom o odpovědnost bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění všech tří předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Tato koncepce vyjadřuje zvýšené nároky, jež jsou kladeny na advokáty jako odborníky vykonávající specializovanou činnost. Advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta, využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (ust. § 16 odst. 1 a 2 zákona o advokacii).
Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že je především v zájmu klienta, aby bylo dosaženo úspěchu a tedy klient sám by měl být tím, kdo advokátovi sám iniciativně poskytuje maximum informací, průběžně ho informuje o změnách a novinkách. Vždyť od svého lékaře také neočekáváte, že vám každé ráno zavolá a bude se vás ptát, zda vás nebolí v krku, neuklouzli jste včera a nezranili si kotník apod., ale vy sami za lékařem jdete a o vzniklém problému ho informujete.